Pokud chceme násilí zastavit, musíme pracovat i s těmi, kteří jsou za něj odpovědní

Barbora Jakobsen
Fotografia: ATV

Na otázky časopisu Respekt odpovedala česká psychologička Barbora Jakobsen, ktorá žije v Nórsku a pracuje pre nórsku organizáciu Alternatíva násiliu (Alternavit til Vold, ATV).

(…)

V ATV jako první spočítali, že násilí ve vztazích je drahé pro celou společnost, stále zdokonalují propracovaný systém pomoci obětem, zároveň se jim podařilo porozumět i tomu, proč lidé psychicky a fyzicky týrají svoje blízké. Jak říká česká klinická psycholožka a psychoterapeutka Barbora Jakobsen, která od roku 2011 působí v norské organizaci Alternativa násilí: „Pokud chceme násilí zastavit, musíme mu rozumět a musíme systematicky pracovat i s těmi, kteří jsou za něj odpovědní.“

(…)

Norská organizace Alternativa násilí (Alternavit til Vold, ATV) vznikla v osmdesátých letech v prostředí feministického hnutí a z popudu žen, které pracovaly v azylových domech. Vnímaly, že známe psychologii z perspektivy lidí, kteří jsou násilí vystaveni, ale nerozumíme dostatečně problému z pohledu lidí, kteří se násilí dopouštějí. Pochopení je důležité i proto, že ženy se k násilným partnerům často vracejí, případně si oni najdou nové partnerky. A vše má dopad na děti. A právě lidé, kteří se násilí dopouštějí, za něj mají odpovědnost a mohou je zastavit.

(…)

Je potřeba, abychom byli schopni na násilí nahlížet jako na problém, se kterým se dá něco dělat. Pokud o někom mluvíme jako násilníkovi, tak mu svým způsobem odebíráme odpovědnost za jeho činy. Většina lidí, kteří k nám přicházejí, ostatně není schopna se s tímhle termínem identifikovat – sami sebe nevnímají tak, jak si společnost představuje stereotypního násilníka. Navíc každý člověk je mnohem víc než jen násilí, kterého se dopouští. Totéž platí u žen, které jsou násilí vystaveny. Téměř každá klientka, která kdy přišla na sezení, mluvila o tom, že se necítí jako oběť. A vztahuje se to i na děti, o kterých se často mluví jako svědcích násilí. Přisuzujeme jim takto pasivní roli, ale dnes víme, že děti násilí zažívají a vnímají všemi smysly – a jsou často aktivními účastníky těch situací, snaží se mu třeba zabránit. 

(…)

 Jde o velmi komplexní problém a nelze říci, že jedna události nebo faktor způsobí, že člověk se začne násilí dopouštět. Záleží na tom, do jaké rodiny se narodil, jak vyrůstal, odkud je, jaký je jeho celkový kontext, ale taky zda žije ve společnosti, která násilí toleruje a je genderově nevyrovnaná. U individuálních faktorů pak hraje roli dětství – většina našich klientů zažila sama násilí nebo nějakou traumatizující událost v dětství. Dva z deseti zažili sexuální násilí jako děti, což je mnohem větší podíl než v normální populaci. Nebo zažili emoční deprivaci, případně velmi vážnou formu šikany. Což jen znovu potvrzuje, že násilí je potřeba zastavit, protože násilí jen plodí další násilí.

(…)

Můj kolega na jedné konferenci řekl, že i kdybychom pomohli jediné rodině, tak je to ekvivalent jeho platu na deset let. Ty dopady jsou obrovské. Nejen na životy konkrétních lidí, ale i ekonomické. Před časem nechala tehdejší ministryně spravedlnosti Grete Faremo zpracovat studii, která vyčíslila, že pokud by neexistovalo násilí v blízkých vztazích, tak by země ušetřila šest miliard norských korun ročně. A to jsou jen náklady, o nichž víme nebo je dokážeme prokázat. Jde třeba o náklady na zdravotní péči, ale pouze tu bezprostředně související s násilím. Víme také, že u dětí, které vyrůstají uprostřed násilí, je později v životě riziko, že budou mít zdravotní problémy, a to jak psychické, tak fyzické. A ty dopady jsou ještě větší, pokud se s nimi nepracuje.

Celý rozhovor s našou spolupracovníčkou Barborou Jakobsen v projekte Zastaviť cyklus násilia, ktorý financujú Nórske granty v kooperácii so štátnym rozpočtom SR, si môžete prečítať priamo na webovej stránke Respektu.